Corrado bylo vždy symbolem výjimečnosti z řad této automobilky. Je tomu dokonce více než 10 let, co poslední Corrado sjelo z továrního pásu. A právě v této době se automobilka rozhodla, že to je dost dlouhá doba na to, aby představila svůj model Scirocco,

Teď se podíváme na Zdeňkovo modré Corrado, které bylo vyrobeno právě jako jedno z posledních, v roce 1996. Nynější majitel si dal s výběrem ojetého automobilu hodně záležet, a vyplatilo se mu to. Zkoušel sehnat nějaké u nás v republice, ale po 10 předvedených kusech to vzdal, to co viděl byly většinou dost zanedbané vraky. Proto se poohlédl jinde. A jako nejsnazší se mu jevilo právě Německo. Opět nějakou dobu vybíral, až se mu jednoho dne naskytla šance na velmi dobrou koupi. Byl to nijak neupravovaný, velmi zachovalý kousek od prvního majitele. Bonusem bylo ještě málo najetých kilometrů a maximální možná výbava, včetně klimatizace.

Hned, jak se auto dostalo na české značky, začal Zdeněk přemítat, co vše bude zanedlouho jinak. A protože je velmi pečlivý, rozhodl se, že auto vrátí do stavu, jako když vyjelo z fabriky. Ba co víc, bude ještě lepší (tam přeci nelakují nápravy třemi vrstvami laku).
Z toho vyplývá, že auto prodělalo kompletní rozborku. Když už bylo vše z auta venku, nastal čas všechny díly řádně očistit, či vyměnit za nové a nalakovat. Dále se Zdeněk vrhl do úpravy karoserie. Bylo předem jasné, že na auto přijdou pořádné salámy a tak bylo potřeba na ně vytvořit dostatek místa. Zapracovalo se tedy ručně na lemech blatníků. Opět vše precizně zapertlovalo a opatřilo kvalitním nástřikem. Když už se dělalo na této části auta, na řadu přišel i kompletní podvozek. Vše dokonale očistit, případně opravit a nanést tři vrstvy modrého laku. Finální lak majitel rozhodně neuspěchal. Auto v základu polil vrstvou stříkacího kytu a uložil ho v teple k tříměsíčnímu spánku, aby si vše sedlo jak má. Po probuzení šlo auto do speciálního bílého plniče a opět na tři měsíce nechat odstát. Po této druhé pauze se šlo teprve na finální lak. Postup byl následující: 2x bílá báze, 6x vrstva modré barvy, 1x bezbarvý lak. Pokud by se tímto způsobem lakovala všechna tuningová auta, to by byla nádhera. Na tomto autě hraje preciznost prostě první housle. Další vychytávky si přiblížíme za okamžik.

Tak a jdeme na to! Hned na první pohled je jasné, že se nejedná o žádný bláznivý styl alá F&F. Tohle je prostě klasika. Spoilery, čili nárazníky, prahy, přední maska a prodloužení střechy pochází z dílny světoznámé firmy Rieger. Výrazné křídlo nad zadním oknem má na svědomí firma SGI. Místo mezi čirými světly od firmy In-Pro je zahlazené a RZ se přemístila do nově vyříznutého otvoru v zadním nárazníku. Na zádi samozřejmě nechybí ani originální vysouvací křidélko. Další část karoserie, které se ruka Zdeňka dotkla, byly kliky dveří. Nyní se díváte na hladší design z Audi A4. Přední stěrač pozbyl parťáka a teď má na starosti přední okno docela sám. Popis exteriéru byl nebyl zcela úplný bez zmínky o použitých kolech. I zde se majitel spolehl na klasiku. Ten, kdo nezná firmu Brock a jejich nejznámější model B1, není správný tuner. Na autě se krásně vyjímá rozměr 9×16 s pneumatikami Toyo Proxes o rozměru 215/40 R16. Skrz loukotě kol můžete spatřit vnitřně chlazené kotouče, které jsou navíc drážkované i děrované. Spolupracují se třmeny z verze VR6 a polozávodními destičkami Ferrodo. Při rychlé jízdě je také zapotřebí řádný tlumičový set. Ten zajistila firma Weitec v podobě stavitelného kitu. A když už jsme u toho podvozku, všechny klouby, čepy a všechny součásti jsou také nové. Prostě, když už, tak ať!

Ještě před pohledem do interiéru se velmi rád zmíním u motoru. Ten totiž není ledajaký. Po mnoha úpravách se jeho výkon vyškrábal na hodnotu 200 koní, což není tak běžné z dvou litrů tohoto typu motoru. Agregát byl kompletně upraven v Německu specialistou v podobě firmy Oettinger na 190 koní. Výměnou prošly vačky, písty a čip řídící jednotky, majitel navíc dodal chromové sání a výfukové potrubí a tak se výkon ustálil na oněch dvou stovkách koní. Motor je nejen živý, ale i esteticky vyladěný. Blok pokryla černá barva, hlavu, víko a držáky motoru modrá. Sání a váha vzduchu naopak zlatá metalíza.

Jako poslední kapitola nás čeká interiér. Ke zvolenému barevnému odstínu karoserie se více než skvěle hodí světlý kožený interiér. Celá kabina tak ze sebe vyzařuje luxus a vznešenost. Dokonce i pasažéři na zadních sedadle si mohou dopřát požitek z anatomického boční vedení. Sportovní nádech dává kabině malý tříramenný volant Victor. To samé se dá říci o hliníkovém plechu na podlaze a pedálům ze stejného materiálu. Voltmetr a ukazatel tlaku oleje ve středové konzoly jsou sériové, ovšem ty, které jsou k vidění na A-sloupku u řidiče si Zdeněk již přimontoval sám. Hifiaparatura se skládá z rádia Sony MEX-5DI s grafickým displejem, dvěma reproduktory pod palubní deskou, po dvojici ve dveřích a vzadu po stranách. Basy tvrdí z kufru subwooferová tuba a 350W zesilovač rovněž od firmy Sony.

Vždy jsem rád, když vidím takto precizně zpracovaný a v tomto případě se nebojím říci i zrestaurovaný vůz. Tohle auto je krásné, rychlé a zároveň luxusní.